English version


Členství
Banjo Jamboree
Slevy pro členy
Kapely
Festivaly
BG listy - archiv
Články
Kalendář
Vzkazy
Česká CD
BG Autostop
Další odkazy
Facebook
Kontakty
Hlavní strana


 

EWOB 2003 V HRADCI NAD MORAVICÍ

Autor článku: Ivo Drbohlav | Datum: 27.8.2003

Když mě na přelomu března a dubna letošního roku Pavel Juřena požádal, abych přijel dělat konferenciéra na festival EWOB, který bude koncem léta pořádat, stále ještě pod vlivem dojmů z loňského Kolína jsem poměrně dlouho váhal. Přiznám se, že jsem Pavla dokonce i trochu od jeho úmyslu zrazoval a varoval ho, že kvůli poměrně pozdnímu začátku příprav může mít problémy se sehnáním kapel, sponzorským zajištěním apod., nicméně nakonec jsem se rozhodl nenechat kamaráda ve štychu a jen s trochou obav jsem zdálky sledoval, jak se některá má varování vyplňují. Dnes, kdy je festival EWOB 2003 již historií, musím přiznat, že jsem Pavla a jeho organizační schopnosti silně podcenil, a víkend (22. - 24. srpna) strávený v Hradci nad Moravicí musím zařadit mezi své nejhezčí muzikantské zážitky.
Pavel na přípravě festivalu pochopitelně nepracoval sám, ale dal dohromady tým lidí, z nichž největší kus práce odvedl určitě Pavlův spoluhráč z Bluegrass Comebacku Karel Soukop, který pro účely festivalu založil občanské sdružení Jesenické Infocentrum a kromě těch "administrativních" záležitostí jako vstupenky, parkovací lístky, plakáty apod. se staral i o propagaci festivalu na www stránkách a v médiích (na kolika bluegrassových festivalech byla přítomna Česká televize a vysílala šot v hlavních zprávách?). Organizačnímu týmu navíc pomohla nebývalá vstřícnost města Hradec nad Moravicí, přesněji řečeno jeho zastupitelstva v čele se starostou JUDr. Karlem Valuškem.
Ubytování zajištěné v hotelu Belaria již dopředu slibovalo značný nadstandard oproti jiným festivalům, nicméně takový luxus jako samostatný pokoj s vlastním příslušenstvím jsem nečekal. Ubytování bylo rozvrženo předem, takže muzikantům stačilo jen říct v recepci název kapely a okamžitě dostali klíče od svých pokojů a byli nasměrováni do "štábu", kde na ně čekala obálka s penězi. Tomáš Dvořák z Reliéfu, který jako host vypomáhal skupině Ztuha, mi řekl, že lepší ubytování zažil snad jen na jednom festivalu ve Švýcarsku.
Díky tomu, že festivalu stoprocentně přálo počasí, mohlo se hrát venku v nádherném prostředí veliké louky za hotelem - ta by v případě větší divácké účasti byla schopna pojmout snad 10 000 lidí - sevřené zalesněnými kopci, takže muzika nikoho v okolí nerušila. (Pro případ špatného počasí ale byla předem připravena i velká hala patřící k hotelu.) Lepší prostředí by si snad nikdo ani nemohl přát a podle slov Lilky Pavlak by ho mohla závidět i řada festivalů v kolébce bluegrassu. Ani o místo k jamování nebyla nouze, ať už přímo v hotelu nebo venku v blízkosti stánků s občerstvením. Ozvučení se po počátečních problémech s větrem, při kterých kupodivu měly menší problémy ty "jednomikrofonové" kapely, "usadilo" a zvukaři odvedli velice dobrou práci.
Pozdější začátek příprav festivalu se v souladu s mým původním očekáváním projevil na výběru kapel, ve kterém chyběla kromě Blackjacku a Lusatian Grassu česká bluegrassová špička a ani zahraniční zastoupení nebylo - s výjimkou slovenských kapel, které ale stále ještě bereme trochu jako "domácí" a leckdy to měly do místa konání festivalu blíž než třeba právě Blackjack - příliš hojné, nicméně moravské a zejména "místní" kapely z Ostravska vše vynahradily. Tady v Čechách to leckdy vypadá, že bluegrass na severní Moravě skomírá, ale je to jen klam způsobený tím, že tamější kapely mají na ty nejvýznamnější festivaly jako Banjo Jamboree apod. hrozně daleko. Ale je tu řada výborných skupin, které jsem viděl a slyšel poprvé, a určitě by stálo za to, kdyby se mohly i posluchačům v Čechách představit častěji. Málokdy můžu s klidným svědomím říci, že se mi všechny kapely na festivalu líbily, ale v tomto případě je to pravda. A protože tu nemohu vyjmenovávat všechny, zmíním se o několika skupinách, které mě z různých důvodů zaujaly nejvíc.
Dessert, kterému připadl nelehký úkol festival začít, postupně konsoliduje svoje nové složení a zahrál zatím nejlépe z několika případů, kdy jsem je slyšel. Velice nadprůměrné výkony podaly dnes už "stálice" - Roll's Boys a Blackjack. Ze slovenských kapel (ty ostatní už jsem znal a věděl co očekávat) mě nejvíc zaujala prakticky úplně nová skupina Meantime ze Zvolena, která po velkých změnách obsazení v novém složení zkouší pouze několik měsíců, hrající velice příjemný contemporary bluegrass. Velký dojem na mě udělali také Křeni z Karviné, kteří festival zakončovali. Protože jsem věděl, že na předkole BJ ve Sloupnici vyhráli hlasování diváků, čekal jsem kvalitní skupinu, ale po shlédnutí a vyslechnutí jejich vystoupení je musím zařadit mezi ty výborné, protože nejen dobře hrají a zpívají, ale skvělá je i jejich jevištní prezentace - promyšlená, ale nenásilná. Kdybych mohl mluvit do jeho práce dramaturgovi Banjo Jamboree, pak bych tuhle kapelu bez váhání doporučil.
Nejkrásnější zážitek mi nicméně připravilo vystoupení americké rodinné skupiny The Musselwhite Family. Zdálo by se, že Američané na "evropský" festival nepatří, ovšem rodina již léta žije v Německu, kde tatínek působí jako pilot vrtulníku a letecký instruktor. Markovi bohužel jeho povinnosti nakonec nedovolily se festivalu zúčastnit (na kontrabas ho zastoupil Chris Schut), takže maminka Cindy přijela s jejich čtyřmi dětmi sama. Nejstarší dcera Morgan je už ve svých dvanácti výborná na housle, o rok mladší Molly hraje dobře na banjo ("that nine pound banjo is a little too heavy for her size"), osmiletý Luke hraje na mandolinu a nejmladší sotva šestiletý John přišel pouze zazpívat v jedné písničce. K tomu všemu Cindy s kytarou. Jako celek instrumentálně nic úchvatného, vždyť hrají děti, a tady navíc jsme zvyklí na dost vysokou úroveň - ale jakmile začnou zpívat, "je to tam". Tak spontánní, přirozené vystoupení jsem snad ještě neviděl. Oni o tom prostě nemusí přemýšlet, vždyť pocházejí z Georgie a mají to v krvi.
Těch obyklých EWOB aktivit bylo na festivalu poskrovnu a stojí za to se zmínit snad jen o hlasování European History Awards, ve kterém hlasují zástupci jednotlivých národností v Asociaci EWOB a také mají možnost nominovat osobnost, která se podílela na šíření bluegrassu v Evropě. Letošní cenu vyhrál (myslím, že po zásluze) skotský bluegrassový aktivista John Sheldon, který mimo jiné zorganizoval vystoupení několika českých kapel na svém festivalu v Guildtownu, a na třetím místě se umístil nám dobře známý slovenský dobrista Henrich Novák.
Po zkušenostech s přípravou letošního festivalu se Pavel Juřena rozhodl na stejném místě ve stejnou dobu uspořádat podobný mezinárodní festival za rok znovu, i když už pod jiným názvem (EWOB se má příští rok stěhovat do Německa) a zcela ve své režii. Protože tentokrát začíná s přípravami prakticky hned po skončení svého prvního festivalu, věřím, že se mu podaří sestavit ještě o něco lepší výběr kapel a že přijede i víc diváků než letos. Protože jsem byl letos přitom, mohu jak kapely tak diváky ujistit, že se nemají čeho bát, prostředí je perfektní a dostane se jim po všech stránkách nadstandartního zacházení.
Pavle, gratuluji k tomu, co jsi dokázal, a držím palce do dalších ročníků.