Banjo Jamboree 2006
Bluegrassová asociace České republiky ve spolupráci s Honzou Macákem uvádí
34. ročník nejstaršího evropského bluegrassového festivaluBanjo Jamboree 2006v ČÁSLAVI23. - 24. června v pátek od 18:00, v sobotu od 10:00 v letním kině Vodranty (s blízkým plaveckým bazénem) Více než 30 kapel zahrnující: The Tennessee Gentlemen (USA) - v pátek Ron Rigsby (USA) - v sobotu
 Vstupenky na místě:140,- pátek; 180,- sobota, 280,- oba dny; 220,- oba dny se slevou pro členy BA ČR Jak se tam dostat: 80 km jihovýchodně od Prahy přes Kolín, Kutnou Horu Další informace: Pavel Brandejs - Brandy p.brandejs@quick.cz tel.:+420-777-564-578 Do areálu nebudete vpuštěni se psy, kočkami a jinými mazlíčky. Zdarma kemp a výstavy hudebních nástrojů.   Možnosti ubytování mimo kemp:
POZOR - POZOR - POZOR - POZOR - POZOR - POZOR Na festivalu Banjo Jamboree v Čáslavi 24.6.2006 se pokusíme o překonání loňského rekordu v kategorii Nejvyšší počet banjistů hrajících tutéž skladbu V roce 2005 se sešlo celkem 65 banjistů a věříme, že letos to bude ještě více! Proto vás vyzýváme - podpořte tuto akci svou účastí!!! Opět se budou hrát skladby Cripple Creek a Foggy Mountain Breakdown. Připomínáme, že nejde o kvalitu jako o kvantitu (banjistů). Zveme tedy všechny banjisty bez rozdílu úrovně, skladbu si můžete i drasticky zjednodušit! Pokus o překonání rekordu proběhne v sobotu odpoledne, po vystoupení Kapely hvězd, potřebovat budete jen banjo a občanku, případně jiný doklad. Za celý organizační tým David Němeček POZOR - POZOR - POZOR - POZOR - POZOR - POZOR |
RON RIGSBY POPRVÉ V ČESKU |
 Ron Rigsby, zpěvák, banjista a kytarista původem z východní Kentucky, navštíví koncem června Českou republiku a Slovensko při své krátké evropské tour. Ron začínal jako patnáctiletý banjista s velikánem bluegrassové scény Charlie Moorem, kterého po dvou a půlletém účinkování opustil z důvodu rozvoje svých vlastních projektů, nejdříve čistě bluegrassových. Později, ovlivněn snahou prorazit do hlavního proudu country music, se již ženatý stěhuje do Nashvillu. V roce 1999 natáčí pod vlivem dnes již zesnulého skvělého houslisty Randy Howarda své převážně autorské album Banjo On The Run. Od té doby vystupuje příležitostně např. se svým bratrem Donem a houslistkou Leah Gray a pravidelně s country skupinou Homer Dever, v jejíž sestavě dodnes figuruje původní steel kytarista od Hanka Williamse, Don Helms. V Ronově domácím studiu Brickshy Audio vzniklo též dosud poslední album Ralpha Stanleyho II., v loňském roce nominované na cenu Grammy, jehož byl Ron též producentem. Do Čech přijíždí po krátké zastávce v Paříži, aby zde vystoupil jako hlavní hvězda sobotního programu 24. června na Banjo Jamboree v Čáslavi, pokračuje 25.6. do Zelenáčovy šopy ve Zlíně, 26.6. na Slovensko a tour zakončí 27.6. ve 20:00 hod. velkým koncertem v KD Mlejn v Praze. Doprovodí ho vynikající česká kapela ve složení Ralph Schut - kytara, Svatka Štěpánková - kontrabas, Pepa Malina - housle a Tomáš Dvořák - mandolína. Více informací na www.ronrigsby.com |
TENNESSEE GENTLEMEN |
|
Jedním ze dvou amerických hostů letošního Banjo Jamboree je skupina Tennessee Gentlemen. Tato kapela hraje už přes třicet let a prošla mnoha změnami v obsazení. Donny Catron hraje kytaru a zpívá už 25 let, hrál se skupinami Doyle Lawson and Quicksilver a Signal Mountain. Pokud nehraje s T.G., vystupuje s Jesse McReynolds and the Virginia Boys. Doyle Catron se připojil ke svému bratrovi až v roce 1994, kdy hráli ve skupině Neshoba, která se pak změnila na Tennessee Gentlemen. Doyle hraje na basu a zpívá. Ricky Reece zpívá ve vokálech a hraje na mandolínu a to už od svých pěti let. Hraje také na kytaru, basu a banjo. Sam Vance hraje na banjo a zpívá bas, když je třeba. Ve své hře kombinuje Scruggsův a Eldridgův styl. Začal hrát ve třinácti, ke skupině se připojil nastálo v roce 1990. V Čáslavi je diváci mohou shlédnout v pátek večer a toto vystoupení je součástí jejich evropského turné. Více informací o skupině najdete na stránkách www.tennesseegentlemen.com.  |
FINÁLE PŘEDKOL BJ V SOBOTU 24.6. 2006 V ČÁSLAVI |
|
V sobotu dopoledne soutěžili na Banjo Jamboree už tradičně kapely, které se probojovaly z předkol v Chomutově (Báry, Burizon), Horní Sloupnice (Funny Grass), a Novém Jičíně (Podjezd). Jako porotce jsem kromě sebe :-) a Davida Němečka oslovil veterány naší bluegrassové scény Petra Žižku (nyní Brzdaři) a Václava Kříže (stále Pražce), který prohlásil, že na BJ jezdí vlastně hlavně kvůli sobotnímu dopoledni, aby viděl, co je nového. Pátý hlas patřil hlasování diváků.
Všechny kapely hráli výborně, žádná z nich nebyla výrazně indisponovaná a všem, aspoň myslím, vystoupení vyšlo. Jsem vždy potěšen, když se hlasování poroty shoduje s hlasováním diváků, což se stalo i tentokrát a dokonce se na 1. místě shodli i všichni porotci. Zvítězil Funny Grass z východních Čech s pestrou show zahranou s přehledem a chutí. Po poradě s kolegy porotci jsme se rozhodli ostatní místa ani nevyhlašovat, protože prakticky všechny kapely bychom umístili na druhé místo.
Nezbývá, než popřát Funny Grassu šťastnou cestu na EWOB do Holandska v květnu 2007, pogratulovat k ročnímu členství v EBMA zdarma, jisté účasti na příštím BJ a těšit se na sobotní dopoledne příštího ročníku, "abychom viděli, co je nového".
Petr Brandejs |
Předkolo Banjo Jamboree 2006 v Novém Jičíně |
|
Zdál se mi vážení strašný sen, že jsem byl zas jednou porotcem... Nebyla to Miss Moskva, ale bluegrassové předkolo v Novém Jičíně 22.dubna 2006, místo snu fajnový skutečný muziky plný večer i se sejšnem po soutěži. Nevím, jak to Petr Brandejs udělal, že mě ukecal, rozumný člověk do poroty neleze a nekazí si dobré vztahy s jinými muzikanty. Ale nakonec jsem byl rád ne kvůli porotcování jako nutnému zlu, ale kvůli možnosti slyšet pro mě nové kapely, které všechny byly dobré, zajímavé a v něčem nadprůměrné. Hlasovalo se tak, že mezinárodní porota (ještě Svaťa Kotas a Filip Baťo/Meantime SK) určila podle nejlepšího svědomí pořadí, výsledky se sečetly, kolektivně překontrolovaly a nejmíň bodů znamenalo nejlepší skore. Jako nejlepší na základě tohoto hodnocení vyšla a do Čáslavi se tím nominovala kapela PODJEZD. Vezmu to popořádku a podotýkám, že jde o mé vlastní subjektivní postřehy, které nemusí v jednotlivostech nutně reprezentovat mínění dalších členů poroty. Spíš než o fakta o jménech muzikantů, odkud, na co kdo hrál a které písně, bych se podělil o zážitky z působení jejich muziky. I tak se namísto čisté dojmologie pokusím o solidní dávku objektivnosti. Ptačoroko by vyhrálo určitě v kategorii "energie a kuráž" a v kategorii "vlastní písničky". Kromě kytary, mandolíny a banja ještě dobro a basovka, příležitostně housle. Dva slušné a jeden indisponovaný hlas. Čtyři bratři Karličtí a s kloboukem věkově-maskovaný i jejich tatík (rodinný model velmi vhodný k následování!) se zmocňují různých písní prostě proto, že se jim na nich něco líbí, a nikdo jim neřekl, že to je moc těžký materiál. Rovným nohama se vrhají se stejným zápalem na věci od Druhé Trávy, Newgrass Revival, Jerryho Douglase nebo svoje vlastní. V přednesu to musí trochu uzrát, ale za rok za dva by mohli být konkurencí pro kteroukoliv kapelu v zemi. Mezitím přijdou na to, že Křesťanovy texty by se víc hodily k jiné věkové kategorii a že sami mají hudebně i muzikálně co říct za svoje mládí. Nejmladší bráchové se dotáhnou hráčsky i zpěvácky na ty starší, vytěží víc z vokálních možností sestavy. Uvidíme, jestli taťka Lukáš ještě bude "stíhat". Rozhodně stojí za to kapelu sledovat. Zaujaly mě v jedné písni použité skoro absolutní rýmy, škoda že píseň se jinak tvářila seriozně (pokladů-úkladů, ponořil-vynořil, zahradou-záhadou, nemocí-nemocí). Ale i tak je to závan svěžího větru proti mohokrát provařeným tmou-Joe-mou-jdou, král-hrál, hůl-stůl, prám-oceán, stát-dát, soud-bloud-plout apod., kterými se to hlavně kolem Prahy pořád hemží. Horečka by zasloužila ceny v kategorii "instrumentální výkon" a "aranžérská nápaditost", ale… ! Duo mandolíny a banja, propracované instrumentální kusy. Od starých pardálů jsem čekal, že to bude bomba. Je fakt, že zahráli těžké věci a v aranžích si dali hodně práce, ať už sáhli na bluegrass, ragtime, "vážnou" klasiku nebo lidovku. Zdeňka a Jirku asi bude moje otevřenost mrzet, ale celá jejich snaha měla zásadní díru, a to: nešlapalo to! Rytmicky a ve frázování rozhozená nesouhra ztrácí v celkovém vyznění všechny body, bez ohledu jaké příčiny k tomu vedly (kdo měl správnější tempo nebo kdo zrychloval, kdo koho neslyšel, kdo byl příliš nad věcí, kdo necvičil s metronomem…:o((. Nebudu se v tom dál vrtat - prostě: škoda. Přitom materiál byl pestře vybraný a občas bylo znát, že publikum zaujali i hudebním vtipem. Podjezd by bodoval nejvíc v kategoriích "celkový dojem", "rytmus a frázování", "přirozenost" a "zaujetí publika". První dojem byl - kapela se zpěvačkou dělá vkusně věci od Kraussové s českými texty, které nebude nikdo vydávat v básnických sbírkách, ale jsou adekvátní pro sdělení v normální písni pro normální obecenstvo a daný žánr. Materiál je převážně moderní BG se zřetelnou slabostí pro AKUS. Ovšem od chvíle, kdy zahráli Nejsem hloupá (Breaking New Ground) jsem poprvé za celý večer slyšel projev muzikantsky celistvý - ve zvuku kapely a hlavně v jejím rytmu! Konečně to šlapalo tak jak má na první ligu. Nepochybně na tom má kromě všech nástrojů v přesném doprovodu zásluhu taky fakt, že zpěvačka výtečně frázuje i v česky textovaných věcech, a texty samotné jsou psány tak, že dobrému frázování zásadně pomáhají. Budu moc zvědavý na jejich nedávno dokončenou desku, jestli tento dojem potvrdí. Navíc se ukázalo, že kapela má i to vzácné fluidum, že své diváky zaujme a vtáhne, uvěříte že hrají pro vás a ne hlavně pro sebe. Ne že by nebylo co zlepšit. I zpěvačka měla pár míst v intonaci, které se nedají svést na bluesové tony. Čurda kdyby se tolik neklátil u mikrofonu, asi by to jeho mandolínovému doprovodu nijak neuškodilo. No a kytarista si mohl odpustit poslední píseň, která jeho zpěvem upadla a vzala kapele možnost elegantní tečky. Chytil se do pasti jménem Good Woman's Love. Na kopírování známé verze NGR si vylámali zuby i jiní machři, z původní síly zbude pak spíš trapné kňourání na hranici nespojených hlasových rejstříků. Než G dur a melodické ozdoby, na které nemá zpěvák ani přirozený hlasový rozsah ani techniku, je lepší si vybrat něco, na čem prodám radši své přednosti. BG Strings by si vysloužili cenu v kategorii "sejšnovatelnost repertoáru" a "schopnost oslovit širší FCT publikum". Hraní je viditelně baví, kromě BG standardů zařadí i swingové kousky s téměř trampským duchem. Hráčsky jsou o něco dál než ve zpěvu, ten někdy působí trochu pionýrsky, ale to se časem vyzpívá. Jejich doprovod měl velmi dobrý tah a puls a to je jejich silná stránka, na které se dá v budoucnu stavět všechno ostatní. Všem uvedeným kapelám držím palce do dalších hudebních radostí. Pořadatel a konferenciér (v tamějším kraji usazený jako podle jeho vlastních slov "naplavenina") Petr Brandejs s léty zraje, akci zvládl bravurně a diváky (platící stejně jako přihlížející muzikanty) krmil celou dobu svým vtipným komentářem a spoustou zajímavých informací o bluegrassové muzice a scéně, včetně vkusné propagace bluegrassu v laických řadách. A včetně osobního příkladu při jamování po skončení oficiální části programu. Tak ať i díky podobným akcím náš bluegrass roste a vzkvétá. Míša Hromčík, Brno |
Konkurz na Banjo Jambore 2006 v Chomutově |
|
V neděli 23. dubna se v Chomutově konal jeden z konkurzů na účast na bluegrassovém festivalu Banjo Jamboree 2006 v Čáslavi. Začalo se již od 14.00 hodin, protože letošní zájem kapel o soutěž byl větší než obvykle. Do Chomutovského konkurzu se přihlásilo 8 kapel. Z tohoto důvodu také z chomutovského konkurzu nepostupovala pouze jedna kapela jako jinde, ale hned kapely dvě. Přesto to kapely neměly snazší než jinde. Úroveň bluegrassových kapel je rok od roku vyšší a je stále těžší vybrat pouze jednu (nebo dvě) nejlepší. Naštěstí toto rozhodnutí neleží pouze na jednom člověku, ale je tu od toho celá porota. V Chomutově zasedla ve složení: Karel Poláček (ex Fešáci), již tradiční předseda téměř každé poroty u Bizona, Petr "Pery" Skřivánek, jako majitel Bizona a Petr Gärtner, člen předsednictva Bluegrassové asociace ČR a současně pořadatel akce. Dalším hlasem poroty byl hlas lidu - tedy nehrajících diváků. Diváci házeli své hlasy do půllitrů označených jménem kapely, hlasy se na konci sečetli a vyhodnotilo se pořadí kapel podle diváků. Jako první hrála skupina Báry z Ústí nad Labem. Tradičně skvěle technicky vybavení muzikanti a tři zpěvačky (banjo - Pavel Zícha, baskytara - Petr Sládek (Feďa), dobro - Pavel Cigler, kytara - Láďa Hieke, housle, zpěv - Lenka Jandová (Vokálová) a zpěvačky Brigita Vanická (Schichtová) a Vlaďka Štěpánková (Skálová)). Většina jejich písní je převzatých od skupiny AKUS. Pro mě to byli první kandidáti na postup. Po nich hned změna (pokud si dobře vzpomínám, přeci jenom už jsem zabil pár mozkových buněk), nastoupila skupina Blue Eyes teď již pouze s jednou Mouchou. Hráli tradičnější bluegrass na jeden mikrofon (to už chce nějakou odvahu) a střídali češtinu s němči...teda s angličtinou. Myslím, že tuto skupinu také každý zná a už je někdy slyšel, tak jen pro jistotu - nyní hrají ve složení: Marcela Mouchová - zpěv, kytara, František Fišer - zpěv, mandolína, Jiří Tinka - vocal, banjo, Pavel Drašnar - vocal, baskytara. Na podiu je vystřídala skupina Burizon řekněme z Prahy, i když tam bydlí, jak sami řekli, snad už jen jeden z nich. Hrají ve složení Karel Jedlos Jedlička (zpěv, kontrabas a baskytara), Martin Čudla Lev (zpěv, kytara), Václav Štefl (zpěv, banjo), Karel Fíca Ficenec (zpěv, mandolína), občasný člen Radek Vaňkát (dobro), který se této taškařice také účastnil. Musím říct, že jim to pěkně šlapalo i zpívalo (a to přesto, že zpívali česky a ještě vlastní texty, hudba je převzatá). Bylo to moderní, svižné a mě osobně se to líbílo. Další dvě kapely byly z Mladé Boleslavi (pro mě obě novinky) a to Flastr a Blue Fern. Obě kapely jsou si podobné, hrají převzaté skladby (často od Alison Krauss) s vlastními českými texty. První tuším hrál Flastr - Honza Raclavský (kontrabas, zpěv), David Koucký (mandolína, zpěv), Vlaďka Šímová (zpěv), Yoska Škaloud (banjo, dobro, foukací harmonika, zpěv), Vratik Kováč (mandolína), potom se nějak vyměnili zpěvačky nebo co, a byl z toho Blue Fern - Honza Raclavský (kontrabas, zpěv), David Koucký (mandolína, zpěv), David Šelemberk (kapelník, kytara, zpěv), Iva Müllerová (zpěv, flétna), Honza Hušek (housle, zpěv), Jarda Filsak (banjo). Po skupině Blue Fern zavála vůně (modré?) trávy a na pódiu odstartovala svou newgrassovou smršť pražsko-kralupsko-jílovská skupina Wejlet ve složení Láďa Snížek (dobro), Tomáš Ludvíček (kytara), Womack (baskytara), Vojta Pečený (mandolína), Honza Seidl (banjo). Bylo to živelné, moderní, pouze mám problém se zpěvem Vojty Pečeného, který je na můj vkus až příliš "ležérní" nebo "syrový", až to někdy vypadá že to snad úplně neladí. Ale kapela šlape dobře. Po nich nastoupila pro mě opět neznámá kapela Outstyle, (i když některé hráče znám ze skupiny Owango). Kapela je z Litoměřic a hraje ve složení Jiří Chabera (kytara, zpěv), Jaroslav Stach (banjo, zpěv), Martin Kočí (mandolína, zpěv), Jan Bartošek (housle, zpěv), Petr Klouček (dobro, zpěv) Jaroslav Barášek (baskytara). Hráli některé vlastní věci a některé si půjčili od skupin Nickel Creek, Alisson Kraus, Blue Higway ... Do budoucna to vypadá slibně, jen se více sehrát a půjde to. Líbil se mi zpěv houslisty Jana Bartoška. No a nakonec nastoupil banjista (nebo snad začínající mandolinista?) Jarda Pertlíček se svou plzeňskou formací The Apple. Jarda v kapele střídá mandolínu, mountain dulcimer a old time banjo, oproti tradičním bluegrassovým kapelám mají v kapele flétnistku Petru Kováčikovou, na kytaru hraje Pavel Chrástek, dobro Dan Stach a mají samozřejmě i basistu, jehož jméno jsem si nezapamatoval (snad mi to promine, příště to napravím). Již podle složení, lze usoudit, že hrají trochu něco jiného, a to irské lidovky a skladby od Tima O'Briena. Není to úplně můj šálek kávy (teď nemyslím Tima O'Briena), ale podle ohlasu diváků si své příznivce určitě našli. A to už byl úplný konec. Porota se dohodla, že vyhlásí dvě postupující kapely a další pořadí se zveřejňovat nebude. Verdikt přečetl sám předseda poroty Karel Poláček a zněl: postupují Báry a Burizon. Tak a to už je skutečně vše a nashle v Čáslavi. A nejen s postupujícími kapelami. Miroslav Jiřiště |
Konkurz na Banjo Jambore 2006 v Sloupnici |
|
Letošní sloupenské předkolo BJ 2006 se konalo 13. května a do předkola bylo přihlášeno 6 kapel. Nakonec jich dorazilo pouze 5, a to SOFT & EASY z Olomouce, JEŽKOVY VOČI z Příbrami, BG SHADOWS a FAIRPLAY GRASS z Mladé Boleslavi a FUNNY GRASS ze Skalan. Kapela BELLS & WHISTLES se z důvodu personálních změn nakonec omluvila. Porotu tvořili pánové Milan Leppelt a Marek Macák, zakladatele Banjo Jamboree Honzu Macáka, který se zotavuje po operaci srdce, jsem pro letošek v porotě zastoupil já. A musím říct, že to byl úkol nelehký. Úroveň všech soutěžících byla vyrovnaná a rozhodování, koho dát na místo první bylo opravdu těžké. Jen připomínám, že ke 3 hlasům porotců opět přispěli letos čtvrtým hlasem diváci, kteří zaplnili sloupenský sál a vytvořili vynikající atmosféru. A jak celé předkolo dopadlo? Do sobotního dopoledního finále 24. června v Čáslavi postupuje FUNNY GRASS, JEŽKOVY VOČI skončily velmi těsně druhé před třetím FAIRPLAY GRASSem. Nemá myslím smysl hodnotit vystoupení jednotlivých kapel, každá z nich měla své silné i slabé stránky a žádná z nich se v budoucnu určitě neztratí, co nedopadlo letos, dopadne třeba napřesrok. Co mě osobně letos překvapilo, bylo hlasování diváků, kteří na rozdíl od poroty jednoznačně upřednostnili kapely, které sice mají po instrumentální i vokální stránce ještě na čem pracovat, na podiu ovšem převáděli zábavné a živé show a jejich tlak do publika byl záviděníhodný. Někdy se zkrátka sejde publikum, které před bravurním zvládnutím nástroje, technickými finesami a ukázkovým zpěvem dá přednost i leccos odpustí kapele, která srší energií a která přišla diváky především pobavit. Než se po vyhlášení výsledků připravila vítězná kapela, odehrál domácí BG CWRKOT krátkou vsuvku a celé předkolo ukončil těsně před půlnocí postupující FUNNY GRASS, do časných ranních hodin se pak jamovalo ve výčepu. Byl to myslím velmi příjemný večer. Pavel Brandejs |